Historie

Název obce podle výkladu Ladislava Hosáka vznikl z osobního jména Domažil příponou -ice ve významu „ves lidí Domažílových". Někdy se také objevuje domněnka, vzhledem k tomu, že v sousedství se nachází obec Čechy a Prusy, že jde o lokality, které osídlili přistěhovalci z jiných končin, z Čech, Prus a Domažlic. Všechna tato místní jména byla ve spojení s přerovským hradem. Na staré obecní pečeti je zkřížená radlice s krojidlem, vše převýšeno korunou, po stranách dvě rozviliny. Opis mezi dvěma linkami zní: + P: OBEC.DOMAZELSKA. G:E. PP 1720.

První písemná zmínka o Domaželicích z roku 1339 se týká Jiřího z Domaželic (Georg de Domasolic), který byl svědkem na listině pro kostel sv. Jiří ve Šternberků. O deset let později se objevuje Zdeněk z Domaželic s manželkou, kterým vložil do desk zemských Viknan z Malenovic 60 hřiven věna na Malenovicfch. O rok později se spolčili Markvart z Morkovic se Zdeňkem z Domaželic na všech statcích. Tento rod měl ve znaku vzpřímeného Iva, často jen polovičního, a byl stejného původu s rody ze Žerotína, z Kokor, z Rakousek, z Bolelouce, ze Šomvaldu. V dalších letech vystupují v pramenech bratři Kuna, Lucek a Bun z Domaželic. Roku 1369 dne 8. května prodali Bun, Lucek a synové jeho Závis a Jiří z Domaželic tvrz a ves Domaželice s dvorem a příslušenstvím Janovi z Kravař a jeho bratřím Vokovi, Benešovi a Ladislavovi z Kravař a Fulneku za 200 hřiven gr., i když v zemských deskách je zápis, že prodal Lucek, který se nyní psal z Újezda {myšleno Horního) Do-maželice Vokovi, Držislavovi a Lackovi z Kravař roku 1371. V tomtéž roce zapsala pozůstalá vdova po Zdeňkovi z Domaželic Magdalena Ku-níkovi z Drahotuš věno, které měla v Osičku, čemuž odporoval Lucek z Újezda, který tvrdil, že na to nemá právo, protože to patří jeho dceři.

Také Hynek z Nákla zde měl majetek, neboť roku 1373 zapsal na celé vsi Domaželicích mimo tvrz, poplužní dvůr, rybníky, lesy s příslušenstvím své ženě Anně 75 hřiven věna. Témuž Hynkovi a jeho bratru Mikulášovi z Nákla prodal 1374 Lacek z Kravař celou ves Domaželice s tvrzí a kostelním podacím. Noví majitelé se pak spolčili roku 1376 s bratrem Heřmanem, olomouckým kanovníkem, na celý domaželícký majetek. Kanovník Heřman, jeho bratr Hynek a sirotci po Mikulášovi z Nákla přijali 1385 Lacka z Kravař s jeho syny na spolek všeho svého majetku v Prosenicích a Domaželicích.
Zmíněný kanovník Heřman z Nákla ustanovil 1391 za souhlasu svého spolčence Lacka z Kravař olomouckého kanovníka Dalibora z Hunčovic poručníkem sirotků po Mikuláši - Bohunky, Tervarda a Alžběty. Roku 1406 přijal Tervard Čeňka zTučína na spolek na svůj majetek v Domaželicích. Po dvou letech zapsáno Anně manželem 50 kop gr. věna na 9 činžovních lánech a 3 zahradách v Domaželicích.
Roku 1415 nejen pojistil Tervard téže manželce Anně ve vsi Domaželicích na 9 lánech, krčmě, polovici vsi a podsedku 10 hřiven roční činže ve stu hřivnách věna jejího, ale ustanovil ji poručniGÍ svých dítek a majetku. Druhou jeho manželkou byla Alena, které zapsal roku 1446 v Domaželicích 100 hřiven gr. na 9 lánech, 4 zahradách, mlýnu, 2 krčmách, dávajících ročně 2 spisky soli. Současně přijal t. r. na spolek bratry Zichu z Voífenberku a Seloutek a Jana z Voífenberku a Všechovic, zřejmě děti své sestry Alžběty, na ves Domaželice.
Po smrti bezdětného Tervarda získali panství Vblfenberkové. Roku 1464 Johanka z Voífenberku přijala na spolek všeho, co měla v Domaželicích, svého manžela Jana Sterna ze Štatenberku. Když v roce 1481 zemřela Dorota z Voífenberku, její poručníci spolu s Johankou z Voífenberku prodali tvrz a ves Domaželice s dvorem, mlýnem a patronátním právem bratřím Václavu, Bernardu a Čeňkovi ze Štatenberku. Ti současně koupili i sousední panství Želatovice. Ve výkazu bernízroku 1516se uvádí, že z majetku Jana Sterna, a to z Domaželic od 16 usedlých, přinesli Jan, fojt, a Jan Šašek, konšel, 4 zl., 13 gr., z Želatovíc od 26 usedlých přinesli Matěj krčmář a Matěj konšel 9 zl.

V roce 1538 se odvádělo z majetku Lidmily Šternové a sirotků z Domaželic a Želatovic 4,5 kopy a 20 grošů, nadto na pustých a pohořelých gruntech scházelo 1,5 kopy 4 groše. Rozhodnutím sněmu z roku 1584 byli sečteni poddaní na panských statcích, na majetku Jana Sterna bylo shledáno 58 osob. Poručníci po zemřelém Šternovi Jetřich Podstat-ský z Prusinovic, Jan Kobylka z Kobylího a na Vránové Lhotě a Jan Moš-těnský (Moščenský) ze Zámostí prodali roku 1592 tvrz a ves Domaželice s kostelním podacím, pivovarem, poplužným dvorem, mlýny a ves Žela-tovice Jáchymovi Žeranovskému ze Sezemic a jeho ženě Anně Bí-tovské ze Slavíkovic za 12 336 zl.
Roku 1594 držel samotné Domaželice Viktorin Freiberger z Wasserhofu, který přikoupil roku 1596 od olomoucké kapituly část Tu-čína a roku 1599 tvrz a ves Čechy. Jeho dcera Anna byla manželkou Jana Felixe Říkovského z Dobrčic: jejich syn Ctibor Říkovský z Dobrčic a na Přestavlkách koupil roku 1639 Domaželice s patronátním právem, ves Čechy a díl Tučína, které později jeho syn Jan Rudolf Maxmilián prodal své sestře Magdaleně, provdané za Viléma Ottu Ullersdorfa z Němčiho, za 12 500 zl. Roku 1671 přiznal pan Vilém, že má v Domaželicích dvůr, pivovar, lázenku, ovčímu, palírnu, v Čechách dvůr a mlýn.
Po Magdalenině smrti roku 1687 koupil je za 22 000 zl. její syn Jan Burian Ullersdorf z Němčiho od bratří (Kryštofa a Ferdinanda). Nový majitel však již 8. listopadu 1692 prodal Bedřichovi hr. z Oppersdorfu Domaželice, Čechy, Pavlovice s částí (13 domů) Tučína za 46 000 zl. Když pán z Oppersdorfu koupil následujícího roku Dřevohostice, byl připojen domazelický statek k nim. Z té doby je i přiznání o počtu komínů na spojeném dřevohosticko-domaželickém panství, dle nějž se z Domaželic vybíralo od 29 osedlých, z Čech od 35 osedlých. V roce 1713 se obce domaželického panství přihlásily k hrdelnímu právu městečka Dřevohostic, za to dávaly mistru popravnímu ve dvou termínech po 15 gr.
Po stu letech, 1798, připadlo panství Josefě hraběnce z Oppersdorfu, provdané za Jindřicha hr. Matušku z Topolčan, a Antonii z Oppersdorfu. Po Josefině smrti o rok později statek dědil její manžel a 3 synové (Eduard, Albrecht a Heřman), kteří však záhy zemřeli, načež se otec oženil se švagrovou Antonií z Oppersdorfu. Roku 1820 dne 4. listopadu byl prohlášen za majitele celého panství, ale v roce 1839 je prodal Karlu Antonínu Čejkovi z Badenfeldu. Jeho dcera Leonie, provdaná roku 1862 za Filipa svobodného pána Skrbenského, získala po smrti své matky celé dědictví (dřevohostický a domazelický statek), ale v roce 1897 je prodala kupní smlouvou z 6. října obci městečka Dřevohostic.

Listina o přistoupení Domaželic k hrdelnímu právu městečka Dřevohostic z roku 1713, SOKA Přerov, foto J. Lapáček.

Podle zápisků kronikáře teprve od 60. let 19. století začal chodit z Dřevohostic přes Domaželice do Přerova denně pan Tvarůžek jako posel s poštou. K tomu dvakrát týdně jezdil s trakařem, na němž vozil balíky na přerovskou poštu a zpět. Později, když bylo zásilek více, začala jezdit povozná pošta z Přerova až do Bystřice pod Hostýnem a zpět a zásilky přepravovala v nekrytém voze. V něm bylo místo až pro 8 osob a osobní přeprava z Domaželic do Přerova stála 2 K rakouské měny. Od 10. března 1886 byla v Domaželicích zřízena poštovna s vyúčtovací poštou v Dřevohosticích. Od 1. ledna 1900 byla obec převedena z holešovského okresního hejtmanství k hejtmanství přerovskému.
Dne 2. srpna 1914 rukovali domaželičtí muži do války (celkem během války odvedeno 91 vojáků), zahynuli Antonín Cagaš, Richard Caga-šík, Linhart Student, Cyril Kašpárek, Josef Bartoň, František Hošák, Josef Hošťálek, Josef Hradil, Josef Hradílek, Josef Chytil, Josef Olivík, Jaroslav Suchánek, František Tomaník, Ladislav Zdražil, František Hošťálek, Metod Cagaš a Josef Hošák. V ruských legiích bojovali Inocenc Ca-letka, Alois Běhal, Josef Vaculík a František Vinklárek, ve francouzské legii dosáhl hodnosti poručíka domaželický rodák Mojmír Polcar.

Vývoj počtu obyvatel

Rok         Obyv.      Domů       Rok      Obyv.     Domů
1791       322        56              1930    509        89
1834       361        64              1950    449       103
1869       382        67              1961    496       114
1880       382        74              1970    464       113
1890       446        75              1980    394       107
1900       489        78              1991    387       132
1910       509        69              2001    446       138
1921       541         81   

Památky

Kostel sv. Jakuba Většího - barokní na starších základech, koncem 18. st rozšířený o boční kaple: roku 1931 přistavěna západní část lodi s věží. Orientovaná podélná jednolodní stavba s mírně odsazeným, na vnějšku trojboce, uvnitř půlkruhově ukončeným kněžištěm zaklenutým valené s výsečemi a konchou. K jeho severní zdi přiléhá valeně zaklenutá sakristie. Loď obdélného půdorysu zaklenuta valeně s výsečemi, přístavba zastropena železobetonovými kazetami. K bokům staré lodi přiléhají kaple čtvercového půdorysu, zaklenuté valeně s dotýkajícími se výsečemi. K jižní zdi nové části lodi se v líci západního průčelí přimyká hranolová věž. Nad vchodem v ose západního průčelí je umístěn reliéf sv. Cyrila a Metoděje od Rudolfa Doležala st. z roku 1936.
Zařízení: Přízední sloupové retabulum hlavního oltáře z poloviny 18. st. se štukovými sochami sv. Petra a Jana Evangelisty u paty sloupů a andílků v nástavci (obraz novodobý). V čelní zdi lodi zděný retabulární oltář z 3. čtvrtletí 18. st. se štukovými sochami dvou církevních učitelů (bez atributů) a andílků v nástavci. V bočních kaplích dvojice protějškových zděných retabul, oltářů z pozdního 18. st. se štukovou sochařskou výzdobou: v sev. kapli oltář sv. Barbory s obrazem světice z pol. 19. st.,zn. Ignaz Berger pinxit, a s původními figurami sv. Tekly a Kateřiny: retabulum protějškového oltáře vyplňuje sousoší Malé Kalvárie od mistra světic na oltáři sv. Barbory. V kaplích zavěšeny klasicistní korunové lustry se závěsy z pestrobarevných skleněných čoček.

Kamenný pomník - zevně na jižní straně presbytáře na bývalém hřbitově kolem kostela dětský pomník v podobě kříže s veršováním z roku 1826.

Kamenný křiž u kostela - z roku 1730, rokokově upravovaný 1839, s plastickým korpusem Krista, původně s dvojicí andílků a s kartušemi na volutovém podstavci zdobeném zvonečkovým motivem.
Kamenný kříž - na konci obce po pravé straně silnice na Dřevohostice - Na kamenném stupni podstavec nahoře zdobený vlysy se sádrovým reliéfem P. Marie Bolestné, kříž s kamennou postavou Krista a svislou páskou JNKŽ. Vzadu nápis: Nákladem/ manželů/ Antonína/ a/ Cecí-lie/Marbilík/ L. P.1883
Socha R Marie Hostýnské - za obcí vpravo směrem k Dřevohosticím u polní cesty - Na dvou stupních štíhlý podstavec vepředu s již nečitelným reliéfem a socha světice v mírně nadživotní velikosti - socha z umělého kamene. Vzadu na podstavci nápis: NA PAMÁTKU VĚNOVALI/ FARNÍCI DOMAŽELIČTÍ/ 1945.

Kamenný kříž- na hřbitově - Golgota s jednoduchým křížem a litinovou postavou Krista.
Socha sv. Jana Nepomuckeho - u kostela - datována v chronogramu 1723. Volná skulptura na trojbokém podstavci s nástavcem ve tvaru tulipánového květu. Prostá provinční práce, působivá jako celek.
Chronogram: GLORLAE HONOR!
ACVENERATIONI SANCTO AC P|O ÍOANNÍ NEPOMVCENO PVBLICE
Socha stávala ve dvoře pivovaru, později před č. p. 81, kde býval hostinec - starý pivovar. V roce 1959 na podzim byla přemístěna do parku u kostela.

Starobylý obraz Domaželic dle údajů z katastrálních operátů byl následující. Na návrší stála tvrz pravděpodobně na místě č. p. 15-17, obklopená usedlostmi v okruhu (č. p. 1-29, 39-44), za nimiž byly valy s „bránou" u č. p. 7, směrem od Čech „Kopec", od východní strany Hradčanka s rybníkem, opevnění na čísle 1, od jižní strany Moštěnka s rybníky. V Č. p. 18 panský hostinec (v rektifikačních aktech Burgschenkhaus), dědičná rychta na č. p. 42, na č. p. 13 škola, na č. p. 14 fara. Při silnici do Dřevohostic stál panský dvůr, kde vletech 1850-1868 býval cukrovar. Tento stav je možné doložit i graficky na katastrální mapě Domaželic z 1. poloviny 19. století. Souvislé číslování domů pocházelo z počátku 70. let 18. století, tehdy poprvé byla domům přidělena čísla, a to tak, že se začínalo od strany bližší směrem k sídlu panství a pak se postupovalo dále, až byla označena všechna stavení. Proto další čísla, která jsou již mimo souvislé číslování, znamenají, že domy, které je nesou, byly vystavěny po výše zmiňovaném datu. Tak např. hlídačská farní chalupa č. p. 57 pocházela z počátku 19. století a domovní čísla 59, 60 a 65 v nynějším „vývozu", který byl proveden k snazšímu spojení s Čechami, jsou rovněž až ze začátku 19. století. Do té doby byl celý „kopec" asi s chrastinou, v níž byly ukryty domy č. p. 20-24.
Část osady se nazývala Brána a pole za ní Za Branou. Na katastru bývaly tři rybníky, dva na Kozrálském, třetí na Šišemském potoku, které byly již dávno vysušeny a přeměněny v pole. Z pomístních názvů je možné uvést Nad struhama, Mezi vsama, V černým, Dolní Nahošovsko, Příčky, Nad šrankem, Klešněnec, kde rostly vrby, které se „klešnily", osekávaly, Obora, bývala tam panská obora na zvěř, V loukách, Žeráví, Běhulky, pole nepoměrně dlouhé, Újezd, Díly za rybníkem, Vranov a Rochle.
V současnosti si Domaželice zachovaly ráz vesnice typu návesní sil-nicovky na pravobřežní terase říčky Moštěnky. Průměrná nadmořská výška činí 240 m.
Nepravidelná náves je protnuta novodobou průběžnou komunikací, podél níž vyrůstají nové rodinné domy. Starší různorodá, podélně řazená zástavba, původně přízemní s půdním polopatrem, je většinou novodobě upravena a doplněna občanskou vybaveností.

Kalendárium

1980
-  výsledky hospodaření JZD - ozimá pšenice 49,3 q, ozimý ječmen 54 q, cukrová řepa 345 q, mléko 3218 I od 1 dojnice
-  23. 2. oheň v domě Václava Lívy
-  sloučení mysliveckého sdružení Domaželice-Čechy-Líšná se sdružením v Želatovicích
-  rekonstrukce veřejného osvětlení 1981
-  5.-6. 6. volby do MNV
-  zahájena stavba vodovodního řadu 1982
-  přes obec vedla třetí etapa 35. ročníku Závodu míru
-  zahájena činnost školní družiny
-  ing. Ladislav Chmelař, ředitel Rudných dolů Jeseník, jmenován čestným občanem  Domaželic
-  dokončena výstavba jezu na Moštěnce (1979 zahájena)
-  zavedeno pěstování chmele na katastru Domaželic a Cech na 89 ha půdy
1984
-  23. 6. otevřen po pětileté výstavbě kulturní dům
-  zahájila činnost drobná provozovna 1985
-  hospodaření JZD - ozimá pšenice 47 q, ozimý ječmen 47 q 1986
-  23.-24. 5. volby do MNV
-  v rámci Národní fronty působily organizace: TJ Sokol Domaželice, Český svaz žen, Český červený křiž, Český svaz požární ochrany (v každé obci samostatný), Myslivecké sdružení Želatovice (sdružovalo i myslivce z Domaželic), Český svaz zahrádkářů v Čechách, Svaz chovatelů drobného zvířectva s areálem v Líšné, Socialistický svaz mládeže -základní organizace v Čechách i pro Domaželice a ZO v LEšné, Rybářský svaz, Svazarm, Svaz čes kos love nsko-sovětského přátelství, vesnická organizace KSČ, Čs. strana lidová
1987
-  v ZŠ Domaželice zavedeny 2 třídy
-  5.1. hořel dům p. Jeřábka 1989
-  rekonstrukce vozovky z Domaželic do Dřevohostic v úseku zvaném „Klešněnec". Koryto Moštěnky posunuto do polí, stržen kopec a na místě původního koryta vybudována silnice.
-  na jezu začal stavět ing. V. Tabery ml. malou vodní elektrárnu
-  výstavba rodinných domků pod kulturním domem 1990
-  listopad - konány v obcích místní volby. Bylo zvoleno devítičlenné zastupitelstvo pro obce Domaželice a Čechy, sedmičlenné pro obec Líš-ná. Složení obecního zastupitelstva v Domaželicích:
starosta: Vojtěch Zapletal
zástupce: Václav Líva
členové: Ing. Zlatuše Pončíková, Antonín Korduliak, Antonín
Kašpárek ml., Antonín Cagášek, Pavel Drtil, Metoděj Pěšák,
Josef Zobaník
-  prosinec - zrušeny MNV a založeny obecní úřady (poslední předseda MNV Ing. Bohuslav Štefek, tajemník Jaromír Pěšák, oba z Čech)
1991
-  začaly úpravy části suterénu kulturního domu na zdravotní středisko
-  vzniklo Plastico a Dřevo-konzorcium
-  otevřena pobočka České spořitelny
-  vybudován areál Českého zahrádkářského svazu v Domaželicích u mostu a v něm otevřena nová sběrna ovoce
-  opraven obecní dům č. p. 84 (v budově pošta, spořitelna, knihovna a mandlovna) nové podlahy, okna a fasáda
-  dokončena výstavba kanalizace
-  uvedena do provozu malá vodní elektrárna 1992
-  v MŠ Líšné upravena školní zahrada - vybudován altánek a lavičky
-  mezi Domaželicemi a Líšnou založena soukromá chmelnice 1993
-  budovu ČZS a obecní dům č. p. 75 si pronajala textilní firma EXIMO
-  březen - přestěhováno zdravotní středisko do KD 1994
-  3. 3. zahájena plynofikace obce
-  18. a 19. 3. se konaly místní volby. Bylo zvoleno sedmičlenné zastupitelstvo:
starosta: Roman Bahounek zástupce: Václav Líva
členové: Antonín Korduliak, Antonín Kašpárek ml., Josef Zobaník, Ladislav Cagášek, Věra Šmídová 1995
-  červenec - plynofikace ZŠ
-  firma Jas vytvořila letecké snímky Domaželic 1996
-  ukončen provoz České spořitelny
-  stěhování knihovny do KD
-  kácení topolů v areálu hřiště TJ Sokol
-  zbudován chodník na hřbitov s nájezdem pro kočárky 1997
-  začaly výkopy pro kabelový telefon
-  vybudovány chodníky z návsi k mostu přes Moštěnku a ke hřišti. Po povodni 7, 7. musely být vybudovány znova.
- práce na odstraňování následků povodně 1998
- poskytnuty úvěry na opravy rodinných domků po povodni
-  13. a 14.11. komunální volby, zvoleno sedmičlenné zastupitelstvo (všichni členové ze Sdružení nezávislých kandidátů „Za rozvoj obce")
starosta: Jaroslav Suchánek místostarosta: Ing. Radek Caletka
členové: Ing. Milan Olša, Ing. Petra Cagašíková, Milan Caletka, Jaroslava Minaříková, Ladislav Fojtík

1999
-  opraveny mosty přes Hradčanku, melioraci provedla Meliorační správa
-  vybudován chodník od ZŠ k obecnímu domu č. p. 84
-  pokáceno 15 přestárlých topolů u hřiště
-  celková oprava čekáren, doplnění odpadkovými koši
-  začala přestavba obecního domu č. p. 84 na byty
-  v obecním domě č. p. 75 vytvořen byt
-  v přízemí KD nově zbudována pošta
-  proběhla kolaudace plynového rozvodu
-  10. 9. zbourán cihlový transformátor u čekárny, který tu stál od roku 1921, do konce září postaven nový, kovový
-  založen mikroregion „Moštěnka" sdružující 20 obcí pod předsednictvím Jaroslava Suchánka
-  obec vstoupila do „Programu obnovy venkova"
-  listopad - obec nechala vypracovat obecní znak a   prapor u heraldika Jiřího Loudy
2000
-  v ZŠ nastupuje nový ředitel Mgr. Ondřej Mohyla
-  ve škole provedeno malování, instalace nových radiátorů, vybetonová-ní dvora
-  dokončena přestavba obecního domu č. p. 84
-  obec získala do vlastnictví knihovnu
-  20. 4. převzal v Praze starosta obce obecní znak a prapor
-  květen - připevněn znak na sídlo Obecního úřadu
-  v přízemí KD zbudováno zdravotní středisko pro mládež

2001
-  v ZŠ vybudováno nové dláždění na chodbách, opravena střecha, vybudována sborovna a podstatně doplněno vybavení
-  úprava hřbitova (nátěry, opravy chodníků, výsadba zeleně)
-  KD: malování, oprava střechy, výměna koberců, úprava interiérů kanceláří, zakoupení počítače
-  zbudováno odvodnění místní komunikace pod KD
-  příprava orelského stadionu pro rekonstrukci
-  obec Domaželice vlastní 10 obecních bytů
-  ve škole zřízen a vybaven kroužek kopané
-  na poště zavedena on-line služba zadávání sázenek

Starostové a předsedové MNV

1850 František Zbořil            1919 František Petr
1870 František Petr               1923 Josef Pěšák
1873 Josef Cagaš                 1927 Florián Stokláska
1876 Tomáš Zajíc                  1931 Ladislav Bartoň
1879 František Petr               1944 Antonín Kovařík
1882 Josef Bartoň                 1947 Josef Skalský
1885 Antonín Zdražil              1949 Alois Olša
1888 Antonín Vaculík           1950 Vilibald Rozsypálek
1891 Narcis Petr                    1953 Eduard Mikulík
1894 Narcis Petr                    1954 Josef Stehlík
1897 Josef Manek                 1957 Josef Stehlík
1900 Narcis Petr                    1960 Josef Stehlík
1903 Eduard Cagaš              1963 Mojmír Vaculík
1906 Eduard Cagaš              1964 Václav Hlobil
1909 Eduard Cagaš              1983 Bohuslav Štefek
1913 Alois Vaculík                  1990 Vojtěch Zapletal
1918 František Manek           1994 Roman Bahounek
                                                   1998 Jaroslav Suchánek